Svařování patří mezi základní technologie spojování kovových součástí. V moderní výrobě se však nevybírá pouze podle toho, zda lze dva díly spojit. Rozhoduje také rychlost procesu, přesnost, množství vneseného tepla, druh materiálu nebo požadovaná pevnost výsledného spoje.
Jaký je rozdíl mezi MIG a MAG svařováním? Proč se TIG používá při výrobě přesných kovových součástí? Jak funguje laserové svařování a kdy se vyplatí jeho použití? Právě na tyto otázky se zaměříme a ukážeme si, v čem se jednotlivé technologie liší.
Obsah článku
MIG a MAG: Jak funguje obloukové svařování?
MIG a MAG jsou metody obloukového svařování, při kterých se používá tavicí svařovací drát. Ten je do místa svaru přiváděn průběžně a současně slouží jako přídavný materiál. Teplo vzniká elektrickým obloukem mezi drátem a svařovaným kovem.
Hlavní rozdíl mezi MIG a MAG představuje ochranný plyn. MIG znamená Metal Inert Gas a používá inertní plyn, nejčastěji argon nebo helium. Tato metoda se uplatňuje například při svařování hliníku a dalších neželezných kovů.
MAG znamená Metal Active Gas. Používají se zde aktivní plyny nebo jejich směsi. Typickým příkladem je oxid uhličitý nebo směs argonu s oxidem uhličitým. MAG je proto běžnou technologií při svařování konstrukčních ocelí.
Významnou výhodou MIG a MAG je průběžné podávání drátu. Svařování tak může probíhat bez častého přerušování kvůli výměně elektrody. Technologie je proto vhodná pro sériovou výrobu a lze ji poměrně snadno robotizovat.
TIG: Proč je vhodný pro přesné svary?
TIG neboli Tungsten Inert Gas funguje na odlišném principu. Elektrický oblouk vzniká mezi svařovaným materiálem a netavící se wolframovou elektrodou. Přídavný materiál se podle potřeby přidává samostatně.
Nejčastěji se jako ochranný plyn používá argon. Ten zabraňuje kontaktu svarové lázně s okolním vzduchem. TIG proto umožňuje velmi čistý a přesně kontrolovaný svar.
Technologie se používá například pro nerezovou ocel, hliník nebo titan. Uplatnění nachází tam, kde je důležitá kvalita povrchu a přesná kontrola tepelného příkonu. Právě ten je zásadní například u tenkých plechů. Příliš vysoká teplota může materiál propálit nebo výrazně deformovat.
Nevýhodou TIG je nižší produktivita oproti MIG a MAG. Svářeč musí často současně vést hořák a přidávat přídavný materiál. Odměnou je však velmi dobrá kontrola celého procesu.
Laserové svařování: Jak vzniká hluboký svar?
Laserové svařování využívá koncentrovaný laserový paprsek jako zdroj tepla. Energie je soustředěna na velmi malou plochu, kde dochází k rychlému ohřevu a tavení kovu.
Při vysoké hustotě energie může vzniknout takzvaný keyhole efekt. Materiál se v místě působení laseru částečně odpařuje a vytváří úzkou dutinu, do které proniká laserový paprsek. Díky tomu může vzniknout hluboký a zároveň relativně úzký svar.
Významnou vlastností laserového svařování je nízké tepelné zatížení okolního materiálu. Tepelně ovlivněná oblast, označovaná jako HAZ, může být užší než u klasických metod. To omezuje riziko deformací a nežádoucích změn vlastností materiálu.
Laserové svařování se proto uplatňuje především v automatizované výrobě. Najdete ho například v automobilovém průmyslu, letectví nebo při výrobě přesných kovových komponentů. Technologie je vhodná zejména tam, kde je důležitá opakovatelnost a vysoká přesnost.
MIG, MAG, TIG nebo laserové svařování?
Výběr technologie závisí především na materiálu, jeho tloušťce, konstrukci spoje a požadované produktivitě. MIG je vhodný například pro hliník a další neželezné kovy. MAG se často používá pro ocelové konstrukce a sériovou výrobu.
TIG oceníte při přesném svařování nerezové oceli, hliníku nebo titanu. Laserové svařování dává smysl především při požadavku na vysokou přesnost, rychlost a automatizaci.
Důležité je posuzovat celý výrobní proces. Nejrychlejší technologie nemusí být vždy ekonomicky nejvhodnější. Rozhoduje také příprava spoje, tolerance dílů, požadovaná kvalita svaru a náklady na zařízení.
Zdroje: FanTech.com, KirinLaser.com, Kowax.cz, Akroscz.com, Evsint.com, Esab.com
Fascinuje ji věda i objevování nového. Biochemie jí dává odpovědi, ale také vyvolává další otázky, které jí pomáhají zkoumat v laboratoři, ale i v kuchyni. Zajímá se o biohacking a hledá způsoby, jak vylepšit fungování těla i mysli. Miluje pohyb, který jí dodává energii a svobodu. Neustále hledá spojení mezi vědou, kreativitou a každodenním životem.