Proč se kamiony na dálnici předjíždí?

Proč se kamiony na dálnici předjíždí?

Kdo z nás někdy na dálnici nenadával na kamiony? Známe to asi všichni. Jedeme po dálnici a většinou, jako klasicky, někam spěcháme, nebo si chceme zkrátka užít rychlou jízdu, která nám ve městech není umožněná. „Cítit vítr ve vlasech“ a prohánět se po rovných silnicích bez toho, aniž bychom se museli zdržovat čekáním na semaforu, pouštěním chodců na přechodu nebo dáváním přednosti na křižovatkách. Tohle všechno nás na dálnici mine a pokud na ni nevyjíždíme v pátek nebo v sobotu odpoledne, je také dost velká šance, že nás od rychlé jízdy nezdrží ani kolona. Je tu však ještě jedna věc- kamiony.

Řítíme se po dálnici rychlostí 140 kilometrů v hodině, posloucháme rádio, loktem se opíráme o dveře svého auta. Když začínáme mít pocit, že už ani nejedeme, ale letíme, tak to přijde. Pár desítek metrů před námi se do boje pouští dva kamiony, oba se stejně vysokou povolenou rychlostí. Prudce sešlápneme brzdu a pokračujeme v levém pruhu těsně za kamionem, který se ze všech sil snaží předjet svého konkurenta, který ho zjevně brzdil v plynulé jízdě.

Sice na ně nadáváme a „prskáme“, že nás zdržují, jenomže z druhé strany je třeba si uvědomit, že tato nákladní auta většinou vozí důležité zásilky, které většinou někam musí doručit na čas. A kdo ví, třeba zrovna přepravují něco pro nás, co jsme si objednali po internetu, nebo vezou zboží do obchodu, kde každý den nakupujeme. Teď nadáváme na to, že nás zdrží zhruba minutu na dálnici, ale jak bychom nadávali, kdyby potom v našem oblíbeném obchodě neměli třeba čerstvé pečivo, nebo by nám v elektru oznámili, že televizi, kterou chceme už vyprodali a ještě jim nedovezli nové, protože se jejich nákladní auto zdrželo?

Služeb nákladní dopravy neboli spedice využíváme v podstatě všichni, ať už přímo nebo nepřímo. V podstatě téměř každé zboží, které v obchodě nakupujeme, tam bylo dopraveno využitím nákladní dopravy. A co se týče přímého využití, je pro nás nepostradatelná například při stěhování, pokud tedy nechceme každý kus nábytku rozkládat a vozit jej osobním autem po částech, což si asi nikdo z nás neumí úplně představit.