Potrubí musí těsnit

Potrubí musí těsnit

Samotné potrubí bývá obvykle sestaveno z bezešvých trubek. Ty jsou mezi sebou navzájem nejčastěji spojeny rozebíratelnými spoji. Na menší průměry se používá šroubení (se svěracím kroužkem, se speciálním šroubením nebo pomocí lemových spojů). Trubky se závitem se spojují pomocí tvarovek. Sestavení takových celků je časově celkem nenáročné.

Větší průměry potrubí se spojují pomocí přírub. Ty je třeba k trubce přivařit. Dvě příruby navařené na konce trubek se navzájem spojí šroubovými, tedy rozebíratelnými spoji. Tato montáž je časově i finančně náročnější.

Všechny spoje, ať šroubení nebo příruby je třeba utěsnit proti úniku tekutiny. U šroubení slouží k utěsnění konopí či jeho modernější plastová náhražka a maziva. Mezi přírubové spoje se vkládá pryžové nebo azbestové těsnění. To druhé se používá v případě, že protékající kapalina má vyšší teplotu. Ploché těsnění vložené mezi dvě příruby kopíruje jejich dosedací plochy.

Pro regulaci průtoku potrubím se používají armatury. Ty lze rozdělit na:

  • uzavírací – kohouty a ventily
  • regulační – ventily a šoupátka
  • ochranné – sem patří třeba pojistné ventily, které chrání potrubí před nebezpečným zvýšením tlaku
  • ukazatele stavu hladiny.

Kohout je armatura, u které se průtokový otvor uzavírá kuželkou s příčným otvorem. Pokud je otvor v kuželce ve směru proudění, kapalina protéká, Otočí – li se kuželkou o 90°, kohout se zavře a tekutina přestane protékat. Výhodou je rychlé přerušení průtoku kapaliny a snadná manipulace v případě menších průměrů potrubí. Nevýhodou je možnost snadného zanesení nečistotami a následná netěsnost. Podle způsobu připojení k potrubí se kohouty dělí na nátrubkové a přírubové.

Ventily lze rozdělit na uzavírací (přímé nebo nárožní) a regulační. Otáčením ručního kolečka se zdvihá nebo spouští vřeteno, na jehož konci je zabroušená kuželka. Ta vždy přesně dosedá na sedlo. Úniku dopravované látky zabraňuje ucpávka ve víku tělesa. Ventil je složitější konstrukce, než kohout, jeho výroba a hlavně údržba je ale jednodušší. K ovládání ventilu navíc není potřeba velké síly.

Tělesa armatur bývají většinou litinová, jednotlivé díly pak z oceli či barevných kovů. Konkrétní materiál je dán účelem použití. Plastové potrubí a plastové armatury mají omezené použití, co se týká provozního tlaku a teploty.