Jednou z nejrozšířenějších technnologií speciálního zakládání staveb jsou piloty. Platná norma dělí piloty na vetknuté, opřené nebo plovoucí. Piloty mohou být umístěné osaměle, ve skupinách nebo tvoří pilotové stěny. Do hlubinných základů se navrhují vrtané piloty, které jsou schopné přenášet soustředěná osová tlaková nebo příčná zatížení. Protože se vyznačují velkou únosností, často tvoří základy sloupů hal a mostů. Jejich únosnost je dána průměrem, délkou a vetknutím do únosného podloží.
Vrtané piloty se jako betonové monolity umisťují do vrtů o průměru větším než 300 milimetrů. Do větších hloubek se dává pažení, beton se nasypává po osazení armokošem přes sypákovou usměrňovací rouru. CFA piloty se vrtají průběžným šnekem, používají se do nesoudržných zemin v podloží. Šnek se postupně zavrtává do požadouvané hloubky, aniž by se vrtné nářadí z vrtu vytahovalo. Na stěnách vrtu se tak vytváří pažení, prostor se postupně zaplňuje betonem, vrtné nářadí se vytahuje a na závěr bývá do betonové piloty zavibrován armokoš.
Železobetovné piloty se používají do hloubky dvacet až šedesát metrů, vyrábějí se v plném nebo dutém průřezu. Plné průřezy jsou čtvercové se zkosenými hranami, špička piloty je chráněna ocelovým hrotem. Piloty z předpjatého betonu jsou duté, špička je ukončena ocelovým břitem a hlava piloty ocelovým prstencem. Předpjaté piloty se nastavují pomocí ocelových přírub. Ocelové piloty jsou širokopřírubové, tvaru I nebo duté. Monolitické piloty se betonují do vyhloubených vrtů s výpažnicí nebo bez ní. Betonové piloty se používají při namáhání tlakem, železobetonové při namáhání tlakem s ohybem. Hloubené piloty bez výpažnice se uplatňují v soudržných zeminách nad hladinou podzemní vody, piloty s odňatou výpažnicí se dávají do všech druhů základové půdy i pod hladinou podzemní vody. Výpažnici tvoří ocelová trouba, ve spodním konci opatřená zátkou.
