Vývoj, využití a výroba gumy

Vývoj, využití a výroba gumy

Život bez ní si nedovedeme představit, přesto většina z nás neví, kde se bere nebo jak se ve skutečnosti jmenuje. Řeč je o pryži, pro většinu z nás známé spíše pod pojmem guma. Každý se s ní denně setkáváme, při gumování počmáraných knížek, pokládání zboží na pás nebo když se zběsile točíme na židli s pogumovanými kolečky.

Pryž lidstvo používá už přes pět století. Celé to začalo, když se Evropané u Mayů a Aztéků seznámili s latexem – bílou tekutinou, která vytékala z kůry kaučukovníku. Původní obyvatelé amerického kontinentu z ní vyráběli míče pro hry a sport. „Guma“ se poté rozšířila do celého světa a začala se využívat k výrobě hadic či nepromokavých výrobků, později podvazků pro dámy a šlí pro muže.

Až v první polovině 19. století se ale lidem podařilo zbavit nežádoucích vlastností kaučuku, jimiž byly lepkavost v teple a ztvrdlost v zimě. Za dnešní vlastnosti pryže vděčíme americkému obchodníkovi Charlesi Goodyearovi a britskému inženýrovi Thomasovi Hancockovi, kteří svými pokusy vynalezli tzv. proces vulkanizace využívaný dodnes. Jedná se o reakci vulkanizačního činidla, např. síry, podporované teplem nebo katalyzátory (urychlovači). Vulkanizace zásadně zlepšuje vlastnosti kaučuku, ať už jeho pevnost v tahu, elastickou vratnost deformace nebo odolnost vůči oděru. Po tomto objevu se na scénu dostaly další dnes naprosto samozřejmé a nepostradatelné výrobky – „veganská kůže“ koženka a na konci 19. století dnes denně používané gumové pneumatiky.

Dodnes je pryž nepostradatelným materiálem pro mnoho oborů. Některé její využití je na první pohled zřejmé, ať už se jedná o balónky na oslavách, v současné době naprosto klíčové zdravotní rukavice či rohožky. Často si ale různých pryžových komponentů nevšimneme – jsou klíčová například pro těsnění oken, která nás chrání před únikem tepla nebo propouštěním vody.