V historii se v Česku rozšířily lesy jednoho druhu, ve kterých jsou ostatní stromy pravidelně likvidovány. Tento problém se poslední dobou řeší, ale zdaleka není ještě pryč. Tyto monokulturní lesy potřebují aktivní hospodaření, jinak mizí či je zasáhne nějaký problém, jako je přemnožení škůdců, rozvoj chorob, či důsledky změny klimatu. Mimo toho, že jsou zranitelné, ještě samy zraňují své okolí: vyčerpají půdu a mohou způsobit její erozi a degradaci. Monokultury jsou také neefektivní v zachycování živin v půdě, jelikož blízko povrchu takového lesa existuje méně kořenů. Monokultury jsou také špatné pro některé druhý živočichů a ptáku, které jsou zvyklé na přirozenější lesy.
U náš jsou nejčastější monokultury smrkové a borové, případně bukové. Stromy v monokultuře jsou většinou podobně staré a nasazené ve vysoké hustotě a v průstupných oblastech. To umožňuje uniformnější správu lesa, vyšší hektarové výnosy a efektivnější sklizeň jednotnějších produktů než přirozené porosty stromů.
Tak jako tak, v dnešní době, kdy lidstvo kácí, co může, je mnohem lepší monokulturní les než žádný. Monokulturní nebo ne, les pořád mimo zdroje dříví pořád funguje jako stabilizátor klimatu, klade odpor větru, snižuje teplotní extrémy, udržuje vlhčí ovzduší a srážky jsou díky lesu rovnoměrněji rozděleny. Les také funguje jako protipovodňová ochrana, má protierozní funkci a samozřejmě jsou lesy významným zdrojem kyslíků, ale, a co je ještě důležitější, stromy ve své biomase poutají velké množství oxidu uhličitého. No a je nutno neopomenout les jako místo klidu a rekreace.
Příklad lesníků, kteří nám dávají a starají se o blahodárné lesy je například společnost Lesy Žlutice, s.r.o. v okrese Karlovy vary. Ta poskytuje služby v oblasti lesního hospodářství. Zaměřuje se na pěstební práce, údržbu lesa, kompletní správu lesů a odbornou správu obecních a soukromých lesů.