Mnohé suroviny, které považujeme za zcela obyčejné a běžné a máme je na talíři takřka denně, skrývají řadu zajímavostí i bohaté historie. Například takové brambory. Věděli jste, že pravlastí brambor je Jižní Amerika, kde je pěstovali již staří Inkové? Do Evropy se tato surovina začala dostávat až o mnoho staletí později, konkrétně v šestnáctém století je dovezli Španělé ze svých výprav. Zprvu se brambory v Evropě setkávaly s nedůvěrou, byly považovány za pohanskou plodinu a lidé je nechtěli konzumovat. K odporu k bramborám přispělo také to, že lidé nejdříve zkoušeli konzumovat jedovaté hlízy. Do běžného jídelníčku se tak brambory zařadily až v osmnáctém století a značně tomu napomohl Fridrich II Veliký. Evropu tehdy zmítala neúroda a s ní spojený hladomor a jediné surovině, které se dařilo růst, byly právě brambory. Jak ale přesvědčit pověrčivé sedláky, že se skutečně jedná o kvalitní surovinu k jídlu? Legenda praví, že Fridrich II přišel se lstí. Nechal pole s bramborami hlídat vojáky, díky čemuž vzbudil dojem, že se jedná o luxusní zboží, které opravdu chtějí mít na svém talíři. Díky tomu se pěstování brambor rozšířilo a byl zahnán hladomor.
Dnes patří brambory stabilně do našeho jídelníčku a pěstují se na polích po celé České republice a jsou významným prvkem zemědělské výroby. I když je považujeme za obyčejné, mají řadu zdravotních přínosů. Brambory jsou bohatým zdrojem vitamínu C, který pomáhá posilovat imunitní systém. Mimo to obsahují mnoho dalších vitaminů a minerálů, včetně vitamínu B6, draslíku, hořčíku a železa. Brambory jsou bohatým zdrojem vlákniny, která pomáhá udržovat zdraví trávicího traktu a snižovat riziko srdečních chorob. Mimo to nabízejí nepřeberné množství jídel a kreativních způsobů, jak je podávat.
Dále je velmi významným prvkem rostlinné výroby v České republice také pšenice. Ta patří mezi nejrozšířenější obiloviny na světě a je důležitou potravinou pro velkou část světové populace. Největšími producenty pšenice v ČR jsou kraje Středočeský a Vysočina. Pšenice je náročná na kvalitní půdu a dostatek vláhy, proto se v ČR často pěstuje v oblastech s vyššími srážkami. Využívá se především k výrobě mouky. Proto se na její pěstování zaměřuje řada zemědělských družstev napříč zemí.