Strojírenská výroba v sobě zahrnuje většinou kovoobrábění, zpracování ocelových materiálů a nerezové oceli, svařování, soustružení, frézování a dělení materiálu. To se provádí pálením nebo řezáním laserem nebo plazmou.
Nerezová ocel se vyznačuje dlouhou životností při minimální údržbě. Záleží hlavně na její jakosti a prostředí, ve kterém je umístěna. Pokud je prostředí agresívní, je třeba počítat s nákupem ocelových výrobků vyšší jakosti. Nerezové oceli si dokáží sami obnovit ochrannou vrstvu z oxidu chromitého, který vzniká reakcí kyslíku z okolního vzduchu a chromu, obsaženém v oceli.
Při strojírenské výrobě se musí dodržovat základní zásada, že nerezová ocel nesmí být zpracovávána ve stejném prostředí jako běžná uhlíková ocel. Kdyby došlo ke kontaminaci povrchu nerezových ocelí mikroskopickými částečkami z uhlíkových ocelí, došlo by k narušení ochranné vrstvy. Při zpracování nerezové oceli se také nesmí používat nářadí, které bylo použito k opracování uhlíkových ocelí, jako jsou pilníky, pilky, kleště a svěráky. Nežádoucí je i používání běžných ocelových kartáčů a kotoučů s nevhodnou směsí abraziva. Kartáče se mohou používat pouze nerezové a kotouče označené inox, nerez, stainless nebo Edelstahl. Pokud nejsou uvedené zásady dodrženy, povrch oceli může být narušen malými loálními nebo jemnými povrchovými korozemi. Taková lokální koroze se velmi špatně odstraňuje, nepomáhá přečištění, přebroušení ani přemoření. Nerezová ocel ale nikdy není tak napadena korozí jako ocel uhlíková.
Nerezová ocel se zpracovává stříháním, ohýbáním, vrtáním, perforací, broušením a svařováním. Svařování nerezových ocelí se dělá metodou MMA, neboli ručním obloukovým svařováním obalovanou elektrodou, metodou TIG, která spočívá v obloukovém svařování netavící se elektrodou v inertním plynu, případně metodou MIG, která představuje obloukové svařování tavící se elektrodou v inertním plynu.
