To, že řetěz může sloužit jako hnací jednotka, která přenáší energii víme všichni už jen z příkladu obyčejného jízdního kola. Tohoto principu se však hojně využívá i v mnoha průmyslových řešeních existuje celý obor, který se řetězovým inženýrstvím zabývá. Řetězová technika se zabývá řetězovými pohony pro přenos výkonu a pohybu. Tento pohon sestává z alespoň jednoho hnacího řetězového kola a jednoho poháněného kola, kde je přenos výkonu řízen řetězovými kolečky. V automobilové průmyslu jsou motory uváděny do pohybu právě pomocí řetězových řídících hnacích systémů. Automobilový průmysl a dopravní technika není jediný obor, kde se hnací síly řetězů využívá. Tato řešení najdete i ve strojírenství a průmyslové výstavbě, dále v obalovém, tiskařském i potravinářském průmyslu.
Tento obor je celá věda a každý kdo se jím, jakkoliv zabývá by měl znát pět základních termínů řetězového inženýrství. První z nich je pevnost v tahu. která určuje zatížení, při kterém se řetěz zlomí. Obvykle se rozlomí vnitřní spojová deska rozlomí na úrovni oka, protože je v těchto místech materiál nejužší. I když existuje evropská norma pro minimální pevnost v tahu, pevnějším řetězem samozřejmě nic nezkazíte a zajistíte si vyšší bezpečnost a odolnost. Dalším parametrem je odolnost proti opotřebení. V důsledku pohybu mezi čepem řetězu a pouzdrem se tyto části opotřebovávají, a to vede k prodloužení řetězu. Obvykle válečkový řetěz vydrží 15 000 provozních hodin, než se začne opotřebovávat.
Dále je třeba se při výběru řetězu a parametrů, na které si dávat pozor řadí pružnost. Ta je zvlášť důležitá v aplikacích s vysokými zátěžemi nebo dlouhými délkami řetězů, protože elastické prodloužení má velký vliv na přesnost. Téměř ve všech řetězových aplikacích se každý článek mění mezi stavem vůle a zatížení, a proto podléhá střídavému zatížení a takové síle. Proto se určuje také únavová pevnost. Posledním parametrem je tolerance délky řetězu.
